Statistika tohohle blogu mluví jasně - nejvíc vás ze všech našich vysoce kvalitních článků bavil ten můj, který jsem napsala před rokem o spolubydlení se satanovým potomkem (paměť si můžete osvěžit zde). Přesně proto vám po roce čekání přináším další díl pořadu o bydlení na koleji. Tentokrát na téma stěhování.

Bydlím na koleji, která se skládá ze tří bloků a každé léto se jedna třetina koleje zavírá. Tentokrát to vyšlo na třetinu, kde bydlím já. Oznámení jsme dostali asi měsíc předem formou letáku na nástěnce na chodbě. Můj blok měl být vystěhovaný 28.6. a na ubytovačce jsem dostala informaci, že stěhovat se budeme moct už od 20.6. Pohodička, říkám si, na stěhování budu mít týden. Haha. 20.6. přijdu na ubytovačku, že si jdu pro pokoj - "bohužel se ještě nikdo nevystěhoval". Jdu tam tedy znova za dva dny, za čtyři dny - pořád ta stejná písnička. Sice byli všichni moji sousedi už dávno přesunutí na zbývající dva bloky, ale z celé obrovské koleje se ještě neuvolnilo ani jedno místo pro chudáka mě. Dva dny před plánovanou uzavírkou koleje jsem se zeptala, co teda budu dělat, jestli mi nepřidělí letní pokoj a ubytovací ženy byly moc vtipné "si vás vezmeme domu, haha" HAHA to je srandy.


Pokoj jsem dostala, pokud mě paměť neklame, 26.6., měla jsem tedy necelé dva dny na to se komplet přestěhovat. Nový pokoj byl... výzva, stejně jako celý blok. V pokoji byly díry ve zdech, psychadelické obrázky na zdech, nad zrcadlem létající drak s krtečkem a ve skříni všechno potažené balicím papírem s dinosaury. Stěhovala jsem se s tím, že za 10 týdnů to všechno potáhnu zase zpátky, takže to prostě nějak přežiju. A pak jsem se rozhodla prozkoumat sprchy. Na patře, kde jsem byla zrovna já ubytovaná, nebyly u místnosti se sprchami dveře a u některých sprch, které byly dělané zřejmě někdy před Kristem, nebyly ani závěsy. Na jiných patrech měli aspoň dveře, ale jinak to byla stejná bída. Sprchovat jsem se tedy chodila nejdřív na jiný blok a pak jsem to vzdala a chodila do přízemí, kde sprchy byly sice lehce plesnivé, ale nohy mi to nesežralo.



Říkala jsem si ale, že je velký plus, že bydlím na léto sama a můžu se roztáhnout přes celý pokoj. Tak si jednou sedím na posteli, koukám se na The Office a najednou se odemknou dveře. Já měla zamčeno (po několika násilných dobýváních se do mého pokoje, kdy si lidi zřejmě spletli dveře) a klíč v zámku. Ve dveřích stojí holka "ahoj, já jsem tvoje spolubydlící" a já si řikám "no, to je skvělý". Ještě to byla Ruska, takže mi bylo jasný, že ta domu nepojede a bude tam pořád. Tak jsem se zvedla a začala jsem přendavat věci z její půlky pokoje na svojí. To mě zastavila, že bydlí u kamarádky a tady má jenom věci. Otevřela skříň (což byla jediná část pokoje, kterou jsem nezabrala) a tu měla PLNOU SVÝCH VĚCÍ. Otázkou zůstává jak dlouho tam bydlela? A jak často tam chodila, když jsem nebyla doma? Bydlela tam dřív než já? Aaaa.


Možná si říkáte, proč se vůbec zavírá třetina koleje každé léto. Prý je to kvůli generálnímu úklidu. V dokumentu, který vydávají koleje a menzy a kde je ceník a všechno, se taky píše, že pokud se musíme na výzvu ubytovatele přestěhovat po koleji, máme nárok na jednorázovou slevu 500 Kč a to stejné i při stěhování zpět. Dostala jsem jí? Samozřejmě, že ne. Bylo mi řečeno, že na ni nemám nárok, protože to se vztahuje pouze na rekonstrukci. Nevztahuje. Má cenu se tady hádat s důkazem v ruce? Nemá. Každopádně - úklid. Tak ten proběhl asi na dvou pokojích z celého bloku. Přibližně tak týden před tím, než jsme se měli stěhovat zpátky, jsem viděla PRVNÍHO dělníka, jak škrábe zeď v JEDNOM pokoji. (Já se omlouvám za ten caps lock, ale mě to nedá.) Můj pokoj bohužel neměl to štěstí být vyvoleným a změnilo se tu toho velmi málo.


O úklidu vážně pochybuju, protože mám pocit, že když jsem se sem před týdnem poprvé vrátila, tak že jsem u skříně našla svůj drobek z června. Jediná pozitivní změna, kterou jsem zaregistrovala je, že nám vyměnili tři ze čtyř zásuvek a vypínač. Tak proud mě tu už možná nezabije. Nad stolem spolubydlící byl už loni nalepený nápis "eat, pray, love", který tam bývalá spolubydlící nechala, protože kdyby ho strhla, tak s ním strhne i tu krásnou, zelenou barvu ze zdi. No a nějaký odborník se v létě pokusil nás nápisu zbavit, asi tak v polovině procesu zjistil, že trhá i zeď a nechal toho. Takže teď je tu kus bílý odhalený zdi a napůl sundanej nápis. V tuhle chvíli ještě nemám žádnou lidskou spolubydlící, ale sama rozhodně nebydlím. Často mě totiž chodí navštěvovat armády mravenců. A jsou tak odolný, že i když na ně šlápnu svojí celou vahou a smotám je v prstech do kuličky, tak běží dál. Ale zas na druhou stranu má člověk aspoň s kym pokecat.


Zajímavostí je, že jsem dneska narazila ve fb skupině naší koleje na dotaz, co se nám změnilo na pokojích a u každého je to něco jiného. Obecně zmizel zbytek kolejních lampiček, někomu vymalovali pokoj, někomu natřeli radiátor, někomu vyměnili komplet všechen nábytek. Dělá mi velkou radost, že já mám tu čest, že u mě se rozhodli vytvořit na zdi umělecké dílo "bílá stržená skvrna".


Bydlení na některých kolejích je opravdu zážitek. Jestli jste na tom jako já, tak buďte silní, jestli takové štěstí nemáte a bydlíte na nějakym pěknym místě, tak je mi vás líto. Přicházíte o spoustu srandy.
Džejna.

PS: Všechny moje kytičky přežily! Jsem oficiálně zahradnice.