Když si vzpomenu, jak jsem se cítila loni před nástupem do prvního ročníku na univerzitu, chce se mi
brečet. Možná štěstím, že už to letos nemusím podstupovat.
Takže abych budoucím prvákům ať už na naší škole, nebo na jakékoliv jiné, trochu ulehčila práci,
rozhodla jsem se sepsat tento krátký seznam.
1) Nebude to takové, jaké si to představujete
Což zrovna nemusí znamenat nic špatného. Jenom od té univerzity a všeho okolo pravděpodobně
čekáte trochu něco jiného. Já třeba čekala hrozné dávky učiva, hrocení a nestíhání, a přitom ten
rozjezd nebyl tak hrozný. Vlastně jsem si tak dva měsíce připadala, že si tam chodím jen
dobrovolně sednout a nikoho to vlastně moc nezajímá. Což je zčásti pravda, protože…
2) Co si neuděláte sami, to nemáte
Občas se slzou v očku vzpomínám na svého třídního z gymplu, který nám všechno donesl až pod
nos. Na vysoké je to učitelům jedno, jestli dostudujete. Je to jen na vás, co uděláte, jak moc včas
to uděláte, a vlastně i to, jestli se v té škole někdy objevíte. Za tohle všechno si pak nesete
následky sami, a jenom sami.
3) Ale je super najít si dobrého parťáka
Nebo třeba pět. Nebo třeba mít super kolektiv, kterej bude spolupracovat úplně na všem. Co
jsem ovšem tak slyšela od kamarádů z jiných škol, to že je naše třída velmi kolektivní, ve všem
jedeme spolu, o všem se radíme a posíláme si poznámky je vlastně dost zvláštní. Určitě si ale
najdete pár lidí, kteří jsou vaše krevní skupina a se studiem vám pomůžou. (Nebo vás alespoň
uklidní větou “Neboj, taky jsem ještě nezačal.”)
4) Na koleji to není tak hrozné
I po tom, co mě přestěhovali bez mého vědomí. Ale o tom zas někdy jindy. Nakonec jsem měla
koupelnu na pokoji, s čímž se dá žít, jídlo z ledničky mi kradli jen občas, vedení si nevšimlo
občasné nenahlášené přenocující návštěvy a na to že máme plesnivou stěnu jsme zapomněly
dost rychle. A když se ke mně v druhém semestru přistěhovala kamarádka, udělaly jsme z toho
pokoje docela super místo, které se i občas dalo nazvat domovem.
5) Udělejte si čas na studentský život a užívejte si dokud můžete
Pracovat budete celý život, ale teď se dostáváte do fáze kdy můžete chodit na přednášku ještě
opilí a rodiče jsou na vás stejně pyšní. (Čau rodino, já vim že to čtete.) Choďte na studentské akce
na které můžete, choďte do hospody, choďte do divadla! Užívejte si to naplno. Mě osobně
vlastně dost dlouho nedošlo, jak moc času trávím školou a brigádou, když bych mohla tvořit
super vzpomínky.
6) U zápisu rozvhu se zapotíte víc než na tělocviku
Nevím jak je tomu na ostatních školách, ale u nás je zápis rozvrhu bojovka. Ale to, že spadl
studentský systém mě neznamená, že ostatním funguje a na mě nezbydou ty dobré termíny, to
vůbec. On totiž spadl úplně všem. Ale bez toho stresíku by to nebyl správný zápis.
7) Na přednášky chodit nemusíte, ale nebylo by od věci se tam občas zjevit
Většina vyučujících si na přednáškách docházku nezapisuje. Takže je velmi lákavé na přednášky
nechodit. Ale to co neodchodíte na přednáškách se budete stejně muset doučit sami doma, nebo
budete pak na cvikách dost tápat. Takže si zjistěte na které přednášky se vyplatí nechodit a u
kterých by to bylo vhodné.
8) Nesnažte se za každou cenu naplnit si rozvrh tak, aby se podobal vašemu rozvrhu na 
střední
Váš rozvrh bude působit prázdně, oproti tomu, na co jste byli zvyklí. Nenechte se zmást. Ve
zkouškovém si poděkujete, že jste si do každého prázdného místa nedali předmět navíc.
9) Ještě rádi se budete vracet k rodičům
Já osobně se z nějakého důvodu hrozně těšila až bude všechno na mě a budu bydlet sama. A
musím uznat že pořád jsem ráda, že bydlím na koleji a nemusím dojíždět. Ale po dvaceti letech
nepřetržitého kontaktu je téměř nemožné se odpoutat od rodičů bez stýskání. A zjistila jsem
docela rychle, že ani v mém věku evidentně nejsem plnohodnotný dospělý člověk a jako dospělý
člověk dokážu fungovat jen pod dohledem ještě trochu dospělejšího člověka.
(A navíc se snad nikdy nenaučím prát. Takže dík mamko, že mi jednou týdně vypereš <3)
10) A spěte taky někdy
Třeba třikrát denně, jako já, haha.

S láskou, Tinka <3