Když jdete studovat do cizího města, které není úplně za rohem od města vašeho trvalého bydliště, jednou z hlavních starostí je řešení bydlení. Buďto můžete zkusit najít byt/pokoj v bytě (což je v Praze téměř nadlidský úkol), nebo můžete jít bydlet na kolej (kde už taky ubývá míst, takže hodně štěstí).
Já, jakožto silná a nezávislá žena, která z rektálního otvoru nevylučuje peníze, bydlím od počátku své akademické kariéry na koleji. A podle množství průzkumů je to dokonce jedna z nejhorších kolejí v republice. Samozřejmě, že jsem si po zaplacení rezervačního poplatku googlila všechno možné - fotky, recenze, články, ... a nebyla jsem si jistá, jestli jsem udělala dobře. Ale dopravní dostupnost je tady moc dobrá, ve škole jsem za 15 minut a společné sprchy mě neodradily, takže jsem se nastěhovala.

"A na jaký koleji bydlíš?" - "Na Hvězdě." - "Bože můj..."

Je pravda, že byly chvíle, kdy bych raději bydlela kdekoliv jinde (kromě Švehlovky, haha). Například, když jsem přišla do koupelny a v jedné sprše byl nečekaný dárek ve formě obrovského hovna. Nebo když jsem četla, jak se lidem ztrácí vyprané kalhoty z pračky, nedopečený dort z trouby, nebo vařící se vajíčka z hrnce. Ale klíčem přežití ve společných prostorách s desítkami až stovkami cizích lidí je opatrnost.

Pravidlo 1 - vždycky si zkontroluj, jestli máš všechno

Možná to zní jako samozřejmost, ale když vaříte nebo myjete nádobí, můžete v kuchyňce lehce zapomenout nůž nebo pokličku od hrnce a pak se může stát, že když se pro to vrátíte, je kus vašeho majetku už majetkem někoho jiného. To samé platí pro koupelnu. Máte opravdu všechny sprchové gely, šampony a holicí gely, s kterými jste přišli? Může se stát, že soused o dva pokoje vedle bude mít levandulový šampon v lásce stejně jako vy a přivlastní si ho. SAMOZŘEJMĚ, že to jsou extrémní případy, většina lidí je slušná a nekrade, ale je lepší se chovat tak, jako kdyby každý byl zloděj, co přijel bydlet bez vybavení a vaše se mu hodí.

Pravidlo 2 - na pokoji nečekej luxus, ale pracuj s tím, co najdeš

Dost lidí je nemile překvapeno, když poprvé odemknou dveře od svého nového pokoje (byla jsem jedna z těch lidí), ale všechno je o zvyku. Nelíbí se vám něco v pokoji? Často se to dá nějakou levnou maličkostí změnit. Neočekávejte pokoj s novým nábytkem, tak opravdu vypadá velká menšina kolejí, ale i když je nábytek 30 let starý, začnete postupně oceňovat jeho funkčnost. Je stůl dost velký na otevřené knihy, sešity a počítač? Je ve skříni dost místa na desítky outfitů, kterými chcete oslňovat ve škole, než vám dojde, že je všem fuk, jestli jste přišli v pyžamu nebo ne? Dá se v posteli spát? Pokud je odpověď alespoň na jednu z otázek váhavé "ano", tak nebude zas tak zle.

Pravidlo 3 - společných koupelen se neboj

Když jsem si přečetla, že jsou tady víceméně bezpohlavní sprchy a záchody, nebyla jsem si jistá, co od toho čekat. Pravdou ale je, že ve sprchách málokdy někoho potkám a když už, tak je mi úplně jedno kdo to je, protože uvnitř té sprchy jsem stejně sama. A to samé platí pro záchody - když už slyším, jak někdo vydává zvuky podobné túrování motorky, je mi jedno, jestli je to mužík nebo ženština. Sem tam se vedle mně někdo vysmrká do umyvadla, ale to je tak to největší zlo, co mě v koupelnách pravidelně potkává.

Vždycky je prostor k vylepšení

Ať už vylepšením bude hledání pokoje v něčím bytě, hledání bytu s kamarády, přestup na jinou kolej nebo vylepšení stávajícího pokoje drobnostmi (plyšáci všechno vyléčí). Taky se můžeme prostě smířit s realitou, že nic nového hledat nechceme, utrácet za vylepšování taky nechceme a nějak to tu doklepeme. Ať tak, či onak, jakýkoliv prvotní šok z ubytování rychle opadne a vaší jedinou starostí začne být (ne)komunikace s ubytovačkou.

Džejna.