Jak jistě každý student anglistiky (a dalších literárně zaměřených oborů) ví, podstatná část zkoušek v našem oboru je založená na tom, že student během zkouškového napíše esej a ta bude započítaná jako zkouška. Ale napsat takovou esej o zhruba 2000 slovech není nic jednoduchého. Obzvláště vzhledem k tomu, že (a tohle pro dvouoboráře platí dvojnásob) kromě esejí se musí stihnout napsat testy, seminární práce a obvykle také chodit do práce. A navíc ta esej nikdy není jedna. Vždy se jich sejde celá tlupa. Takže jak na to?

Zadání většinou studenti obdrží už na začátku semestru nebo alespoň před začátkem zkouškového (prostě těsně před Vánoci). Ale kdo by psal eseje takhle brzo, že? Ne, ne. Nejdřív se musí pořádně rozmyslet téma, prozkoumat možné sekundární zdroje, dokoukat ten seriál, užít si Vánoce, přečíst knihy zpod stromečku, sníst strašně moc bramborového salátu a cukroví, ale hlavně relaxovat, než začne stres z testů. Takže se psaní odloží na konec prosince. Jenomže co je na konci prosince? Silvestr. A během Silvestru se prostě esej napsat nedá, protože je hluk z rachejtlí. A když není hluk z rachejtlí tak je alkohol. A eseje napsané ve stavu opilosti prostě... neodpovídají očekávání přednášejících. Tak to necháme na 1. ledna a jako předsevzetí... méně prokrastinace? A tu esej toho prvního ledna vážně začnu psát, jakože fakt. Vstanu hezky brzo a čím dřív začnu, tím dřív to mám za sebou.

A nebo taky ne. Minulé já je svině. Pilo jeden drink za druhým, drinky prokládalo šampaňským nebo vínem a šlo spát pozdě večer (nebo spíš brzo ráno). A moje přítomné já? No, tak zaprvé strašně zaspalo a zadruhé je mu vážně špatně a fakt se necítí na psaní eseje. Takže... zítra?

A zítra (nebo teda spíš dneska) se fakt začlo! Takže. Založit dokument? Done. Upravit řádkování? Done. Nastavení písma? Done. A co teď? Hmmm... Na vršku to-do listu je hned na vrchu 'začít číst knihy na esej' ale jakoby... nejdřív je potřeba zkontrolovat facebook, instagram, twitter, tumblr, vine (rip in pieces),  linkedIn, youtube, snapchat a myspace, prostě udržovat sociální kontakty žejo. A na to čtení se můžu vrhnout kdykoliv budu chtít, vůbec nestrávím celý den tím, že se budu koukat na youtube na videa s kočičkama a na videa o výrobě mýdla a pak ještě napíšu příspěvek na blog o tom jak psát esej (kterou následně zapomenu uploadnout, takže se na stránkách objeví zhruba v půlce zkouškového v létě, jujky...). No a v jednu ráno se potom poplácám po rameni za celou tu tvrdou dřinu, píli, a vynaloženou snahu a jde se spát.

Ranní ptáče dál doskáče, ale tohle ptáče se vzbudilo a nemá kam doskočit. Hlavně proto, že mu přijde, že je potřeba kompletně uklidit celé jeho prostředí, protože přece v tomhle bordelu se nedá soustředit na čtení knih na esej. A ani na vyhledávání zdrojů. Takže s chutí do toho a jé hele, tuhle knihu, která byla zahrabaná pod bordelem na stole, si to ptáče před týdnem chtělo moc přečíst, ale nemohlo jí najít... No času na esej dost, tak si chvilku počtu, zasloužím si pauzičku!

Kniha přečtena! Nemá s mojí esejí vůbec nic společného, ale whatever. Nu což, už je pozdě a na tu knihu na esej se musím fakt hodně soustředit. Tak jí přečtu zítra, až se vrátím domů z práce.

Do kanclu, z kanclu... No a prostě už nemám po 9 hodinách v práci energii číst knihy na esej no. Judge me all you want. Takže o víkendu to přečtu a začnu i psát.

A tak přijde víkend, ale co se nestane. Prostě, jak člověk chodí přes týden do práce, tak se mu doma nahromadí strašně moc restů. Takže se místo toho čtení knih a psaní eseje nakonec pere, žehlí, vaří na příští týden, no a prostě se dělá spousta dalších neodkladných činností. A takhle to vypadá zhruba tak až do týdne před deadlinem, kdy se to celé tak trochu změní...

Pondělí, 7 dní do deadlinu:
Eh, to je ještě spousta času, začnu psát zítra.

Úterý, 6 dnů do deadlinu:
Ok, začíná mi docela docházet čas... Ok, je načase zajít po práci do knihovny (nebo na internet) a sehnat si už konečně tu knihu, co mám mít přečtenou... No a za odměnu jedno video na youtube... jé ale tak tenhle ted-talk vypadá zajímavě, ale pak už fakt začnu. Ale místo toho slibovaného začátku akorát tak pokračuju po skluzavce dolů. Takže co bylo jedno zajímavý video se najednou evolvovalo do... asi tak dvacátého 'zajímavého' videa, kde ze sebe nějaká holka pomocí barev na obličej udělala fakt realistickýho Darth Maula. Dobře, zajímavý to je, ale s mojí esejí to nemá vůbec nic společnýho...

Středa, 5 dnů do deadlinu:
Po práci konečně začnu číst. První kapitola... *zív* druhá... možná bych si měla udělat kafe? NaH, to dám... tře...*zzzzzzzzz*

Čtvrtek, 4 dny do deadlinu:
Doprdele, já kráva blbá, měla jsem si udělat to kafe, aaaaaaaaaaaaaaaaa. Večer to snad už konečně dočtu, ksakru.

Pátek, 3 dny do deadlinu:
Ok jsem v půlce knihy. Proč jsem já kráva nezačala dřív???? Ok. Hlavně nepanikařit (ručník mám). Imma shmoop it. Dobře, děj vím. Tak teď najít další zdroje. Hmmm tohle zní dobře... A... Nemám přístup přes mojí instituci. Thanks a lot jstor... ¯\_(ツ)_/¯ Jde se na ukaž, nakonec je stejně lepší... No tak mám nastahovaný další zdroje, teď je ještě přetáhnout do vlastní složky. Aha. Ve složce se staženýma souborama mám fakt strašnej bordel, to bych asi měla zítra uklidit, ještě než začnu, abych třeba nějakej ten zdroj omylem nepřehlídla...

Sobota, 48 hodin do deadlinu:
No tak složku mám uklizenou. A tím veškerá moje dnešní práce skončila... upsie...

Neděle, 24 hodin do deadlinu:
Tak jsem konečně začala psát. No, jde to ztěžka, co si budeme nalhávat. Tak nějak jsem vypotila půlku odstavce a pak mi došly nápady. Ale ksakru, prostě dneska už to fakt musím napsat a přibližující se deadline mi solidně zvyšuje hladinu adrenalinu...

12 hodin do deadlinu:
Tak jsem se do toho pořádně opřela. Jsem zhruba v půlce, mám v sobě 3 hrnky kafe a pomalu začínám pociťovat třas ve všech končetinách...

2 hodiny do deadlinu:
Ok. Mám dopsáno. Teď ještě dodělat bibliografii a sekundární zdroje... Jak moc bude vadit že to mám všechno z internetu? Nu což. Teď už je to všechno jedno. Prostě tam hold budou jen zdroje z internetu a jedna jediná osamělá kniha - a to ta, kterou mám rozebírat. Tak teď ještě proofreadnutí a rychle to prolítnout jestli mi to aspoň trošku navazuje a dává smysl...

30 minut do deadlinu:
Ugh. Na jakej že to mail to mám poslat? A jak sakra zahájit email, když to posílám v půl šestý ráno... Good morning? Nope, na to je fakt ještě moc brzo. Dear professor? Ale já to neposílám profesorovi... a co je tohle vůbec za titul? A jaký je k němu oslovení? Občas mi přijde, že je mnohem víc jednoduchý napsat tu esej, než k ní potom smolit email. Ok, takhle je to snad v pohodě. Tak. Odesláno. Hurá! A příští esej začnu psát včas...

Tak dva až tři týdny po odevzdání většinou přijdou výsledky. Většinou už jsem za tu dobu napnutá jak kšandy u kalhot a přemýšlím nad tím, co budu dělat, jestli mi to vrátí s tím, že horší práci v životě nečetli. Mojí esej si určitě vytisknou a budou jí ukazovat příští rok s komentářem: "tak kolegové, takto opravdu ne." Stane se ze mne odstrašující případ celé anglistiky a skončím na prac... Přišly výsledky. Mám za dva. Občas si vážně říkám, jak moc dobrý bych psala eseje, kdybych začala včas...